Oměje (Aconitum sct. Aconitum)
Skupina evropských, převážně (pod)horských druhů. Pěstovaly se jako okrasné trvalky a často přežívají u zarostlých rozvalin. Typický kulturální relikt pohraničí. Prudce jedovaté.
Oměj zahradní (A. x cammarum L.)
„Řepěšín“ (ac AL03)* SUD & HOR. Starý (před 18. stol.) umělý hybrid. Sterilní, množení dělením oddenků; výskyt tedy vždy označuje bývalou zahradu. Nabízená odrůda je fialovo-bílá (viz foto). Přežila 60 let v rozvalině.
Marulka velkokvětá (Calamintha grandiflora)
„Nízká“ (cala AL01) od švýc. pěstitele 2000. HOR. Hory jižní Evropa a Blízký Východ. Evropská alternativa Agastaše korejské, ale jemnější. Neobvyklé aroma čaje. Nízká (~20cm), okrasná růžová (viz foto), mrazuvzdorná trvalka.
Listopadky zahradní (Chrysanthemum x morifolium)
Z tisíců známých odrůd pěstujeme jen těch několik, které dokážou vykvést na zahradě i v podhůří (viz foto). Mrazuvdorné trvalky, při holomrazech stačí přikrýt chvojím, jinak přezimují pod sněhem. Vyžadují slunce a výživnou propustnou půdu bez plevele. Neidentifikované kultivary, zde nabízené pod přezdívkou.
„Starorůžová pampeliška“ (ch AL065)* HOR. 50-70cm, světle starorůžová plnokvětá, velmi ranná. Od pražského pěstitele, začátek 70-ých let. Sazenice po oblevě.
„Citronová pampeliška“ (ch AL135)* HOR. 60-80cm, citronově žlutá, ranná. Od starší zahrádkářky z Prachatic. Sazenice po oblevě.
„Cihlová kopretina“ (ch AL125)* HOR. 70-90cm, jednoduchá, květy cihlové barvy žlutý střed. Od zahrádkářky z Kratusína. Sazenice po oblevě.
„Medová pampeliška“ (ch AL066) , všechny barvy medu během květenství, od skoro bordó do hnědo-žluté, tvar úboru: pampeliška, průměr úboru (cm): 6,5; výška max (m): 0,9
„Smetanově-žlutá kopretina“ (ch AL127), světlo-žlutá, pak smetanová, pak fialově zbarvená, tvar úboru: jednoduchý, průměr úboru (cm): 7, výška max (m):1,1
„Žloutek“ (ch AL131), žloutkově žlutá, tvar úboru:půlkulatý (plnokvětý, vnější květy zahnuté dolů), průměr úboru (cm):4,5 ; výška max (m):1,3
„Fialová pampeliška“ (ch AL002), purpuro-fialová, tvar úboru: pampeliška (plnokvětý, vnější květy vodorovně odstálé), průměr úboru (cm): 6,5; výška max (m): 0,9
Krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum ssp. bulbosum f. sativum)
"Krabilice hlíznatá(PSR VG-260)"*
původ: Pro Specie Rara, "starší bratr" Gengelu ve Švýcarsku,linie VG-260
ZAP & HOR. Pěstovaná hlíznatá forma je už výsledkem bývalého šlechtění. Od středověku do 19. století poměrně známá kultura. Zvláštní pěstování : v létě zralá semena vydrží klíčivá jen několik měsíců; nutno řídce vysívat do živinami bohaté půdy (kompost, ne hnůj!), řádky 20cm, pozdě na podzim (pozor na plevel), místo označit ! Semena musí přejít mrazem, aby vzešla v březnu; listy jako u mrkve vyrostou brzy na jaře a usychají už od poloviny června; po celou tu dobu udržovat vlhkost; sklizeň v druhé polovině července: pečlivě vyhrabat hnědé oválné "mrkvičky" (viz foto), uchovávat v suchém, chladném a temném místě; zapomenuté menší mrkvičky přejdou mrazem, vyrostou napřesrok až do 2m, vykvetou (semena v srpnu) a zahynou; pro jistotu jich na podzim několik hluboko zasadit, aby je mráz nevyzvedl na povrch (místo označit). Rostlina není vytrvalá, semena nevydrží čili je nezbytné udržovat neustále dvě střídající se generace; posíláme proto zároveň semena i hlízky!!
Může nahradit kaštany (po krátkém dušení je moučnatá a nasládlá) v tradičním receptu záp. Evropy: na dušeném kořeněném sladkokyselém červeném zelí.
Semenaření: Ejhle! Česko má tu „neblahou“ čest být rodištěm tohoto pozoruhodného druhu! Planá nehlíznatá forma obývá břehy všech velkých řek do asi 600m nv. Odtud se šíří podél cest, rybníků a mezí daleko, i mnoho kilometrů od řek: žije i na autobusovém nádraží Na Knížecí v Praze! Druh je cizosprašný, takže šlechtěné hlíznaté formy se pravděpodobně kříží s planými. Bezpečně lze tedy semenařit jen mimo zónu výskytu planého druhu, tzn. v západní Evropě anebo v Česku v podhoří. Ve Francií probíhá už 25 let šlechtění a rehabilitace této zeleniny.
Zásilka září, posíláme zároveň semena i hlízky!!
Všedobr horní (Imperatoria ostruthium)
„Křišťanovice“ (imp AL06), rozvalina 810m. SUD & HOR. Názvy Imperatoria (císařovna), Meisterwurz (magisterský kořen) i všedobr vypovídají, jak velkou léčivou pověst měl tento druh. Zdá se, že by si zasloužil další výzkum. Kdysi hojně pěstovaný pro léčitelství, likéry i jako koření. V ČS není tuzemský. Typicky spojený s dějinami Sudet: původem z Alp, germanské populace ho rozšířily do hor severní Evropy. Přežívá u zalesněných rozvalin v pohraničí. Roste nejlépe v těžké výživné mokré půdě. Hnědý plazivý rozvětvený oddenek (viz foto) má silné bohaté aroma (směs anděliky, celeru, trochu hořkosti a pepře). Vyluhovaný ve slivovici s cukrem, dává dobrý hnědý likér.
Oddenky po oblevě
Růže bílá (Rosa x alba, pravděpodobně x damascena x canina)
„Pohraniční“ (ros AL03) SUD & HOR. Tato růže má svůj příběh: zažila smíšené manželství Češky a Němce a jejich děti, písničky v obou jazycích s harmonikou, i borůvkový koláč ve svém stínu. Viděla odsun sousedů a zboření vesnice. Rodinu jsme znali.
Starý hybrid, možná od středověku; kdysi běžně pěstovaná, nyní vyšla z módy. Polopnoucí (2m vysoká), odolná, kvete brzo před ostatními růžemi, bílé plné květy s růžovým nádechem (viz foto) a jemnou vůní.
Sazenice na podzim (omezené množství),
Pološvestka (Prunus domestica x insititia)
„Záblatská cukrářská“ (prudo AL02) místně nazývaná „Papežské vejce“.SUD. Pošumaví, skupina až 11m vysokých zapomenutých stromů v malém lesíku. Neroubovaná, vyrůstá z odkopků. Dozrává dříve než švestka domácí. Velké, velmi měkké žluté plody (viz foto), pro rychlou spotřebu. Snad stejná jako „žlutý špendlík“ na Moravě .
Odkopky (=stromky) na podzim
Řecký horský čaj (Sideritis aggr. scardica & syriaca)
(si AL7) původ: sazenice ze třech zahradnictví (CH,N,A) pěstované vedle sebe, sběr semen a smíšený výsev. EU: Tradiční léčivá a čajová bylina jižního Balkánu. Tam roste divoce až do hor s holomrazy, je tady mrazuvzdorná, což u středomořské rostliny překvapuje. Roste na suchých skálách, nesnáší vlhkost půdy a déšť: může shnít do deseti deštivých dnů. vyžaduje propustnou půdu, ideálně skalku v plném sluncí. Vytrvalá. Množení pouze semeny. Semenaření dost obtížné a málo výnosné, ale předpěstování rychlé a úspěšné. „Božské bohaté aroma z Olympu“, nemá sobě podobné.
Nocenka zahradní (Mirabilis jalapa)
(mir AL1&2) ZAP. Okrasná, původem z Mexika, ve Středomoří zplanělá, v Čechách kdysi dost hojně pěstovaná. Její lidový název napovídá, že byla dobře známá i se svým nočním stylem života: květy se otvírají koncem odpoledne, voní jako Freezie / Clivie / krém Nivea celou noc a zavírají se ráno. Může se vysévat jako letnička, kvete trochu na konci léta, pak mrzne. Je to ovšem vytrvalá rostlina, i když neodolná vůči mrazu: stačí kořen vykopat a uchovat ve sklepě; na jaře znovu vysadit, rostliny jsou vyšší a kvetou dříve než z výsevu. Tvoří jako jiřina mohutný „keř“, ale nepotřebuje oporu a voní. Pošleme směs semen třech barev květů: purpurová zplanělá z Chorvatska, žlutá a bílá z Českého Krumlova. Z naší zkušenosti se zdá samosprašná: výsev má stejnou barvu jako mateční rostlina, i když různé barvy kvetou vedle sebe.
Rybíz „Slzovitý ze Záblatí“ (riru AL03) HOR. Vysazený v 70.ých letech z přebytků místního sadu, tedy původ nejasný. Po předběžné biometrii se jedná o kultivar ‘Rondom‘, který byl došlechtěn teprve v 1949. Bujný zdravý růst a obrovský výnos v podhůří a zcela jiný charakter a užitek plodů: velká světle červená bobule, často slzovitého tvaru (viz foto - plod vlevo); málo šťavnatý, ne moc kyselý (oproti odrůdě „Milešice“) ale masitý a sladší; nehodí se tedy na moštování ale je báječný na želé.