Zachování čistoty odrůdy

Cizosprašné druhy (případně druhy náchylné k cizosprášení), to je ze Seznamu starých a krajových plodin zejména kukuřice, mák, pohanka, žito, bob, dýně, fazol šarlatový, kalebasa, lebeda zahradní, mrkev, zelí, tuřín, petržel, okurky, paprika, ředkev..., je nutno pěstovat v době květu v dostatečné vzdálenosti od sebe (od jiných odrůd téhož druhu), aby nedošlo ke zkřížení.

Při maloplošném pěstování na semeno a příznivém utváření terénu má být pro zachování odrůdové čistoty mezi jednotlivými odrůdami vzdálenost řádově mezi 100-150 až 500 metry (v závislosti na druhu), což někdy není jednoduché dodržet.

Příznivé utváření terénu znamená, že mezi odrůdami jsou přirozené či umělé překážky jako keře, stromy, budovy; jsou zde kvetoucí rostliny s bohatou nabídkou květů zajímavých pro hmyz a porosty jsou napříč směru větru. Kromě vlastní zahrádky musíme samozřejmě počítat i s okolními zahradami nebo pozemky. Proto lze obecně doporučit u cizosprašných druhů pěstovat v jednom roce jen jednu odrůdu na semeno. Případně, máme-li dispozici zahrádky na různých, dostatečně od sebe vzdálených místech (např zahrádka u babičky, na chatě, u přátel), umístit je na ně.

U samosprašných druhů, to je například ječmen, hrách, fazol obecný, rajčata aj.,

nebezpečí křížení mezi odrůdami nehrozí nebo je minimální a dají se pěstovat na jedné zahrádce současně v několika odrůdách. Přesto je vzájemně umisťujeme raději dále od sebe (alespoň několik metrů, v praxi třeba proložit záhonkem jiného druhu/druhů).